Chtěl bych poděkovat všem, kteří našli odvahu nominovat mě do čela strany. Rozhodně to vnímám jako obrovský závazek, neboť KSČM čeká tvrdá práce, která nebude jednoduchá.
KSČM se po úspěšných volebních letech v roce 2012 a 2013 dostala do svízelné situace. Nutno též přiznat, že se objevila celá řada kritických hlasů. Na IX. sjezdu KSČM v Praze v roce 2016 se tyto kritické hlasy přerodily ve volbu poměrně nesourodého vedení KSČM. Bohužel vzájemné osobní animozity zasahovaly i do práce a výstupů KSČM, kdy jsme si mohli častěji číst o roztržkách uvnitř strany než o řešeních, které strana ve prospěch občanů nabízela a nabízí. Zásadní změnu práce, kterou KSČM nutně potřebuje, nepřinesl ani sjezd 2018, takže se nabízí posun v roce 2020.
Aby se neopakovaly děsivé výsledky KSČM z krajských voleb 2016 a ještě děsivější z října 2017 při volbách do Sněmovny, je nutné udělat krok vpřed, nevyčerpávat drahocennou energii na nesmyslné půtky uvnitř strany a začít se soustředit na občany a řešení problémů, které je trápí. Jsem jednoznačně toho názoru, aby si budoucí předseda/předsedkyně ÚV KSČM (ať už to bude kdokoli) mohl vybrat nejbližší spolupracovníky (místopředsedy), na které by se mohl maximálně spolehnout. Celý tým lidí totiž bude mít velmi těžký úkol – ukázat lidem, že jejich žlutou kartu vnímá a změní styl práce. Z hlediska vnitrostranického se pak bude muset poprat se změnami členské základny i úpravou fungování strany tak, aby byla schopna pružně a rychle reagovat na výzvy doby.