Your address will show here +12 34 56 78

Rozhovor Haló novin s Filipem Zachariašem, členem Výkonného výboru ÚV KSČM a předsedou OV KSČM Vyškov

Jste velmi mladý politik, a přitom jste ve vrcholných orgánech ÚV KSČM, což o něčem svědčí. Co vás vůbec přivedlo k tomu angažovat se na politické scéně a proč v KSČM?

Věci týkající se občanů mě zajímaly odjakživa. Po gymnáziu jsem byl přijat ke studiu práv i na sociologii a politologii. Ačkoli mozek dával přednost právům, nakonec zvítězila právě sociologie a politologie, takže je to má srdeční záležitost (smích). Ve chvíli, kdy jsem aktivně vstupoval do politického života přijetím za člena KSČM, tak to byla naprosto jednoduchá volba. V ČSSD se kormidla po Jiřím Paroubkovi chopil želatinový Bohuslav Sobotka, Strana zelených byla naprosto zdiskreditovaná svým čtyřletým angažmá ve Sněmovně, takže KSČM byla nadále jediná skutečně levicová strana bez korupčních kauz a skandálů. Tou ostatně zůstala dodnes, jen si tento étos tu a tam nechává vysávat A. Babišem. Ale hlavně byla a je to strana, která požaduje změnu. Ne kosmetické vylepšování nevylepšitelného. Ale novou cestu k takové společnosti, která nebude založena na jediném měřítku, jímž jsou dnes peníze. A ač to nevypadá, tak to znamená strašně moc.

Zbývá vám vůbec nějaký volný čas? A jak ho nejraději trávíte?

V poslední době je ho čím dál méně (smích). Ale s přítelkyní jsme si v létě pořídili štěně, takže si rád vyčistím hlavu na procházce, což Bedřiška, jak se naše fenka jmenuje, vždycky ocení. Jinak samozřejmě rád sáhnu po dobré knize, mimo literaturu faktu jsem propadl kouzlu severských detektivek a k Vánocům jsem dostal i velkou knihu příběhů Sherlocka Holmese, tak snad se k ní do letošních vánočních svátků dostanu (smích).

Aktivně se zabýváte metodami politického marketingu a propagace, studoval jste politologii a sociologii. Jde teorie ruku v ruce s praxí nebo to v těchto oborech neplatí?

Jak kdy a jak v čem. Rozhodně ale musím říct, že studium obou zmiňovaných oborů je nesmírně obohacující. Nejen v tom, že se naučíte rozumět procesům ve společnosti, ale dokážete pak hledat i nové souvislosti, cesty, ověřovat pravděpodobnosti apod. Každopádně oblast politického marketingu je poměrně mladou větví politologie a jeho služeb se v masovější míře začalo využívat v českém prostředí v době, kdy mezi sebou soupeřily ODS a ČSSD a ceny za kampaně šplhaly k závratným výšinám. Někdy, a to i v KSČM – narážím na nepochopení smyslu nových metod propagace se slovy, že se jedná o umělou činnost. Tak tomu ale není. Marketing pomáhá za využití velmi propracovaných postupů prodávat produkt. Platí samozřejmě, že když máte špatný produkt, ani sebelepší marketing to dlouhodobě nezamaskuje. To ale pro KSČM na rozdíl od jiných neplatí. Produkt, tedy politické myšlenky, práci pro občany, návrhy řešení problémů – má KSČM na velmi vysoké a propracované úrovni. Žel, umění »se prodat« by chtělo posunout kupředu.

Blíží se váš stranický sjezd, dostal jste poměrně dost nominací na místopředsedu. Máte svou vlastní vizi ve funkci místopředsedy?

Já bych chtěl v první řadě strašně moc poděkovat všem, kteří měli tu odvahu a nominovali do tak vysokých funkcí člověka mého věku. Ostatně i to svědčí o tom, že neplatí častá nálepka KSČM jako »strany starých pro staré«. Jinak má představa KSČM je naprosto jednoduchá – čitelná strana, která dokáže pružně, srozumitelně a s využitím moderních metod reagovat na výzvy dnešní doby. A nejen reagovat! Ale aktivně přicházet se svými návrhy a být oním předvojem nového – lepšího – života. Nestát ve vleku změn, ale v jejich čele!

Jaké vyhlídky má podle vás nejen v současnosti, ale i do daleké budoucnosti vaše strana, KSČM?

Dokud bude ve světě jedno procento nejbohatších vlastnit dvakrát více než celý zbytek planety, dokud budou čeští zaměstnanci pracovat za třetinu toho, co jejich sousedé, dokud bude živnostník platit větší daně než nadnárodní korporace, dokud bude stát úředník nad občanem, tak se nebojím o myšlenky, které KSČM hlásá a za nimiž stojí. Po 30 letech »úspěšného« vládnutí nenajdete resort, o němž by se dalo říct, že je bezproblémový. Žalostně pomalu (a neskutečně draze) se staví dálnice, rychlotratě jsou v nedohlednu úplně, občané jsou nuceni se neskutečně zadlužovat už i za byty miniaturních rozměrů (někteří se snu o vlastím bydlení musí vzdát úplně), ve školství se tlakům ustupuje tak, že za chvilku zrušíme všechny typy zkoušek, aby náhodou někdo nepropadl; ze zdravotnictví si udělali někteří byznys a systém se změnil z uzdravovacího na léčící, a tak bych mohl pokračovat dál, že by nestačily celé Haló noviny na popis toho, co je nutné řešit. Jsou to navíc všechno věci, které trápí většinu občanů, a my jako KSČM musíme vystupovat tak, abychom pro naše občany byli přirozenou volbou, aby ani o nikom jiném při svém rozhodování, koho budou podporovat, neuvažovali.

Pojďme k vnitrostranickým otázkám. Stojí podle vás vaše strana na křižovatce, nebo je teprve v procesu příprav na změny?

Stání na křižovatkách je takové klišé, které nerad používám. Zkrátka změny se odehrávají, společnost se vyvíjí a KSČM na ně reaguje a musí reagovat. Politická strana je v podstatě živým organismem, kde musí fungovat obranná schopnost, obnovovací schopnost, léčebná schopnost a dělba práce, která je centrálně řízená.

Čekají nás krajské volby. Co považujete za nejdůležitější v těchto volbách a jak by se, podle vás, měla změnit volební strategie KSČM, případně jak?

Na krajské úrovni KSČM odvedla neskutečný kus práce. Často kraje přebírala v letech 2008 a 2012 zadlužené a prorostlé klientelistickými vazbami. Naprosto bylo vyvráceno klišé pravicových stran, že KSČM (potažmo levice) umí jen kritizovat, ale neumí přiložit ruku k dílu. Naopak. KSČM často vytáhla kraje z toho nejhoršího. Dokonce i v tak složitém kraji, jako je ten Ústecký, odvedl tým pod vedením Oldřicha Bubeníčka skvělou práci.

Bohužel nastal v naší zemi takový trend, že občané nevolí podle toho, co pro ně která strana udělala, ale dají na zkratky a líbivá hesla. A v případě krajských voleb pak platí ještě jeden paradox – krajským tématům vždy v kampani ustoupí celostátní problémy. V roce 2008 třeba otázka zdravotnických poplatků, v posledních volbách téma migrace. Ačkoli jsou to rozhodně témata k řešení, tak – jak se později ukázalo – patří spíše na centrální než krajskou úroveň politiky.

Když se podívám konkrétně do Jihomoravského kraje, tak klub KSČM v krajském zastupitelstvu si vybudoval výborné renomé. I když jsme se na koaliční úrovni nepodíleli na řízení kraje, vždy jsme stáli za řešeními, která byla ve prospěch obyvatel. Zastupitelé v čele se Stanislavem Navrkalem mají pověst těch, kteří nikdy nikomu neodmítli pomoc, pokud byla v jejich silách.

A jaká podle vás budou témata nadcházejících voleb?

Celorepublikově to bude určitě zdravotnictví a téma dopravy. Na jižní Moravě také nesmíme opomenout sucho a zadržování vody v krajině. Z těch, které by se měly řešit na centrální úrovni, ale rozhodně se promítnou i do krajských voleb, to bude dostupnost bydlení.

Snad neprozradím hodně, když řeknu, že KSČM na jižní Moravě by chtěla do zdravotnického systému vnést prvek, který by posílil právo a možnosti pacientů. Jaký to ale bude konkrétně, na to si musíte počkat po schválení volebního programu. Rozhodně se chceme zaměřit i na dopravu, protože koordinace objízdných tras je někdy žalostná a lidé pak tráví hodiny při cestách do práce, školy nebo k lékaři, ale ani další oblasti života obyvatel nebudou opomenuty. Dovolím si dokonce říci, že KSČM má nejpropracovanější volební program ze všech stran. Škoda, že lidé programy moc nečtou (smutný úsměv).

Jste politolog, občané jsou často znechuceni rozpory na naší politické scéně, a to pak způsobuje ztrátu jejich schopnosti správně analyzovat politické a společenské procesy. Co v současnosti, čistě principiálně, podle vás probíhá ve společnosti u nás i ve světě?

Myslím, že znakem poslední doby je dezorientace. Máme tolik různých informačních pramenů, které se ale navzájem často vyvracejí. Pak móda označovat některé zprávy za »fake news«,která je podle mě velmi nebezpečná, neboť v mnohých případech si někteří zjednodušují práci tím, že na názor, s nímž nesouhlasí, přilepí značku »fake news«. Lidé pak nevědí, čeho se mají chytit, čemu věřit. Proto se pak uchylují k těm, kteří jim představí svět, jakému oni rozumějí. Proto získávají na síle svérázní jedinci jednoduchých a rychlých řešení jako je D. Trump nebo B. Johnson. Proto třeba o europarlamentu slyšíme nyní, když poslanci dostali zakáz mít na stole vlaječky. Ale neslyšíme o skutečné práci tohoto orgánu. A k tomu bych si dovolil jednu poznámku: byť se zákazem postavit si před sebe vlaječku nesouhlasím, tak nejvíce slyším řvát ty, kteří se v tom Evropském parlamentu mohou chlubit jen tím, že na stole měli vlaječku. Žádná jiná práce za nimi totiž není.

V rámci zahraniční politiky je to pak naprosto očividné uplatňování dvojího metru, což zadělává v budoucnu na obrovské problémy.

Někteří mladí komunisté kritizují, že KSČM je málo internacionální. Navíc ve společnosti je dnes poptávka po nacionalismu. Čemu byste dal přednost? A jaký je rozdíl mezi nacionalismem a vlastenectvím?

Já myslím, že nálepkování KSČM jako nacionalistické strany pramení z nepochopení. KSČM je ze své podstaty internacionální. Samozřejmě, že nám není lhostejný osud člověka kdekoli na světě. Nicméně i v marxistické teorii mají státy své – byť dočasné – opodstatnění. Nejprve je totiž nutné vyřešit problémy občanů v nich. Matematici by mohli říct, že je to metoda per partes, neboli »po částech«. Lidově by to šlo říct tak, že nejprve si musíme zamést před vlastním prahem.

V okolí Vyškova je spousta pomníků jako poděkování za osvobození, které jsou místními řádně opečovávány. Na jižní Moravě bylo za druhé světové války mnoho ilegálních, partyzánských skupin, ale také rudoarmějců. Nejsou zde tendence tyto pomníky rušit?

Myslím, že jižní Morava má v tomto jasno. Snad se několik chorých hlav neinspiruje naprosto šílenou a nedůstojnou debatou o přemisťování sochy maršála Koněva. Jsem rád, když projíždím i nejmenšími obcemi, že je i několik desítek let od konce války u pomníčku zapálená svíčka a položený věnec padlým osvoboditelům. Věřím, že se tento stav nezmění ani po přijetí rezoluce v Evropském parlamentu, která postavila na stejnou úroveň osvoboditele s okupantem. Myslím, že všichni čeští (a nejen oni) europoslanci, kteří pro to zvedli ruku, ze sebe tímto udělali hlupáky a ideologické kazatele. U některých mě to nepřekvapilo, třeba u KDU-ČSL obracející často otázku příčiny a důsledku v případě odsunu sudetských Němců, u jiných mě to doslova šokovalo, to zase hovořím o poslancích Okamurovy SPD. Jedinou výjimkou se stala poslankyně za KSČM K. Konečná, která si zachovala tvář.

Jinak já sám pocházím z obce Nemochovice. Jako jedna z mála obcí v ČR se může pyšnit titulem »partyzánská«. Konání partyzánských skupin po roce 1989 prošlo až fatální kritikou. Samozřejmě, že některé kroky se nám mohou jevit nepochopitelné nebo drastické. Ale je třeba si uvědomit, že šílená doba s sebou nese šílené činy. A vždycky se to snadno hodnotí některým »historikům« z tepla svých kanceláří. Ale lidé, kteří se pustili do boje s nacistickou mašinérií, často nebyli vůbec cvičení vojáci. Hladoví se přesouvali denně za deště, sněhu, mrazu, bláta i o několik desítek kilometrů. Nevěděli, na koho se mohou spolehnout, kdo je zradí a vyřkne tak ortel smrti nad nimi i jejich blízkými. To pak psychika těch lidí pracuje úplně jinak a použití hesla »zoufalí lidé dělají zoufalé věci« je v tomto případě plně na místě.

Na Vyškovsku, jak jsem se dozvěděl, jste také hodně kulturně aktivní a dokážete organizovat velké akce, jak se vám to daří? Nechtěl byste pozvat spolustraníky, čtenáře, ale i sympatizanty na tyto vaše akce?

Kupříkladu k osvobození děláme ve Ždánickém lese na pomezí okresů Vyškov a Hodonín připomínku každý rok 8. května. V místech, kde kdysi stávala hájenka Zlatý jelen a kde padl mladý partyzán Jiří Jírovský. Samozřejmě nechybí ani oslavy Svátku práce, nebo nedávno proběhlý dětský karneval (o kterém Haló noviny informovaly – pozn. red.). Naši členové se připojují i k celostátním akcím jako například Ukliďme Česko, pořádají košty slivovice a celou řadu dalších akcí, o kterých pravidelně informujeme občany prostřednictvím Facebooku KSČM Vyškov, na nějž vás všechny zvu. Nejbližší akcí je pak tradiční oslava Mezinárodního dne žen, na níž nám zahraje mediálně známá kapela Kozlaňáci pocházející z Vyškovska.

Jinak v obecné rovině je Jihomoravský kraj velmi kulturním krajem a dovolil bych si čtenáře do našeho regionu pozvat. Ať už na krojované hody, košty vína, slivovice nebo za přírodními krásami. Rozhodně nebudou litovat!

0

Už delší dobu cítím potřebu napsat něco podobného. Teď po přečtení příběhu o mladém Oldovi Dolečkovi – hrdinovi, který se ve svém nízkém věku zapojil do odboje, jsem se k tomu odhodlal.

Válku přežil, ale s podlomeným zdravím, na kterém se s velkou pravděpodobností podepsal velevážený odborník, lékař, německé prase. Jsem rád, že nejen já, ale i někteří další si tohoto šíleného osudu české rodiny během II. sv. v. z Luhu na Orlickoústecku povšimli (více zde: https://www.novinky.cz/historie/clanek/patnactileteho-oldu-gestapo-nezlomilo-zemrel-vsak-tri-mesice-po-valce-slepy-a-ochrnuty-40296493). Bohužel většina současné free, cool, in generace toto přejde. Proč taky, vždyť k image vystajlovaných skvělých lidí, kterým svět leží u nohou, to nic nepřidá. K tomu je cennější tmavě hnědá kožená brašnička a supr ponožky (samozřejmě kalhoty délky na Havla, aby všichni viděli ty nesnesitelně skvělé ponožky). Pak tady ti eco a biofriendly kážou o správné podobě demokracie a telefonem se součástkami zaplacené drastickými podmínkami afrických dětí sdílí srdceryvné příběhy. Tu o migraci, tu o nelegálním lovu zvířat a jiných. Raději než o porušování pracovního práva v České republice budou řešit pracovní podmínky Číňanů a chrlit stovky tweettů, statusů absolutně bez znalostí vývoje a kulturně-historických determinantů. Raději než o faktu, že skoro polovinu Čechů (a Češek – jsem genderově friendly :)) dostane do vážných finančních problémů rozbitá pračka nebo lednička se zabývají situací ve Venezuele. No zabývají, je potřeba si k udržení statutu intelektuála připsat na triko pár nadávek ma Madura, o zájem do hloubky a ke kořenům problému samozřejmě nejde (čest výjimkám). V zahraniční politice je hlavně potřeba držet se neustálé kritiky velké trojky – Donalda Trumpa, Vladimíra Putina a Si Tin Pchinga (aby nedošlo k mýlce – Donaldovi jsem v prezidentských volbách vůči Hillary fandil hlavně proto, že za Hillary se sešikovala celá “kulturní” fronta, mediální domy a právě lidé, o kterých výše píšu a kteří si myslí, že se svět točí a bude točit podle nich – jinak mé sympatie měl a má v USA Bernie Sanders. Co se týče Putina, je potřeba ty odsuzovače vyvést z omylu, že je to nějaký komunista. Naopak. V Rusku je jedinou reálnou silou, která je mu schopna konkurovat, právě Komunistická strana RF, ne nějací panáci, kteří se stanou miláčky západních médií a s nimiž naše ČT pravidelně vede dlouhé rozhovory. Jinak Si je z té trojky asi můj nejoblíbenější – zvlášť doporučuju seznámit se s jeho projektem Čínský sen nebo knihou O správě státu). Zatímco se sdílí fake news (proti kterým se tak tvrdě bojuje – to taky patří k image) o roztrhání severokorejského generála psy, tak na saudskoarabském velvyslanectví zabijí novináře a naporcovaného jej odnesou v kufrech pryč. Ticho. USA by se přece nemohly kamarádit s takovými lidskými hovady…no a pak jdou volit TOP 09 – Karel už sice tolik netáhne, ale je to cool – nebo Piráty, v lepším případě Stranu zelených. Na tom samo o sobě není nic špatného, ale je potřeba si u toho zároveň zanadávat na ty nevzdělaný socky, lenochy a blázny, co volí Zemana, komunisty, ANO, SPD a nově i Klause ml. (i když hledět na něj jako na naději našeho státu je stejné jako když ovce prosebně kouká na vlka v domnění, že získá jeho sympatie. Ty sice získá, ale asi trochu jinak než čeká :-)). Že ani neotevřeli volební program samozřejmě není překážkou, stačí když budou cool a posbírají lajky u podobně cool lidí, co klouzají po povrchu. O kapitalismu je pak povoleno mluvit pouze s láskou. Vždyť těm správným dravým jedincům umožnuje sebrat drobečky ze stolu v podobě nadprůměrné mzdy (za kterou by ovšem německý vrátný ani nevstal z postele), služebního superba (v lepším případě audinu) a šestimilionovou hypotéku na padesátimetrový byt v pražské rezidenční čtvrti. Za co? Že buzerují ty dole pro ty nahoře. Co na tom, že přesun v rámci vertikální socální mobility je podle sociologů mnohem složitější. Jede se dle hesla: “Máme se jak na zámku, ať to trvá věčně”.

Ne. Je to všechno povrchní, je to tendenční, je to umělé, je to vylhané. A všichni se na tom podílíme. Jen někteří to ve vlastní povýšenosti přehlíží. Úcta k názoru druhého ta tam (jen mírné odchylky od mainstreamového názoru tolerovány), povýšenost a zesměšňování těch “neúspěsných” povoleno. Vítejte ve století se šílenou mentalitou!

A abych se vrátil k příběhu, který to vše odstartoval. Pro tyto frikulíny nikdy nebude mladý Oldřich tím správným hrdinou. Nemá totiž známost Nicolase Wintona, “správné” názory jako dalajlama, aureolu bojovníka za něco velkého jako Gretka, nikdo o něm nenatočil film alá Habermannův mlýn a pak nepořádal pochody smíření (ostatně ti smíření Němci ani nedovolili pozůstalým dát cedulku na hrob). Smutné, že?

Zdroj: https://filipzacharias.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=728227

0

Z vedení Památníku Lidice odstoupila dosavadní ředitelka Martina Lehmannová. V její rezignaci vyústil spor s lidickými dětmi a Českým svazem bojovníků za svobodu. Ten přímo v Lidicích zastupuje Jana Bobošíková. Vypovídá tato kauza o snahách přepisování výkladu historie a obecně o interpretaci dějin? V Českém rozhlase o tom s moderátorkou Veronikou Sedláčkovou diskutovali člen VV ÚV KSČM a předseda OV Vyškov Filip Zachariaš a publicista a spisovatel literatury faktu Luděk Navara.

„Celá současná kauza Lidice je víceméně jen hledání senzace tam, kde by se hledat neměla. Odstoupení ředitelky Lehmannové proto vítám jako odblokování situace, která může napomoci budoucímu fungování památníku,“ řekl Zachariáš.

Podle něj není žádná souvislost mezi bývalou prezidentskou kandidátkou za KSČM Janou Bobošíkovou a sporem svazu s Lehmannovou. „Navíc vůči danému zjištění se neohradila jen buňka Českého svazu bojovníků za svobodu ale i vedení obce Lidice.“ „Ptejte se lidických dětí, proč se zvedla taková vlna odporu. Ti lidé mají své důvody a předpokládat nějaké ovlivnění Bobošíkovou nebo místní buňkou Českého svazu bojovníků za svobodu, mi připomíná až neúctu k těmto lidem.“

„Pan historik tady řekl, že Lidice slouží komunistické propagandě. Když pominu, že tímto prohlášením plivnul do tváře všem, kteří s obcí Lidice měli kdy co dočinění, tak bych rád připomenul, že příběh Lidic dojal celý svět. Města a obce v Mexiku, Brazílii či USA se spontánně přejmenovávala na Lidice, stejné jméno neslo též nejedno dítě, britští horníci založili hnutí Lidice shall live, Lidice, spolu s francouzskou obcí Oradour-sur-Glane, v očích světové veřejnosti staly jedním ze symbolů boje proti německému nacismu a mj. Lidicím „vděčíme“ za to, že vlády Francie i Británie prohlásily, že Mnichovská dohoda, kterou podepsaly a zradily ČSR, je neplatná…,“ doplnil. Zachariaš.

0

Volba ombudsmana, resp. to, kdo jím má být, zachvátila veřejný prostor posledních dnů. Zde jsou tři poznámky k celé té absurdní debatě:

1. Křičet, že volby do úřadu ombudsmana jsou ovlivněny vlivovými skupinami, je úplně zbytečné. ANO – jsou. Volí totiž poslanci, kteří jsou (až na tradičně odpadlé od Okamury) členy politický stran. A co dělají politické strany? Snaží se prosadit svůj vliv, aby mohly uplatňovat svůj program nebo vizi (pokud teda nějakou mají). Až bude Milion chvilek sedět ve Sněmovně (což doufám, že se nikdy nestane), pak může také prosazovat svůj vliv. Je to legální a legitimní.

2. Myslím, že občanům je úplně jedno, jestli onen úřad existuje, nebo ne. To považuji za zásadní problém. Dokud nebudou občané cítit, že je to místo, kde získají zastání, a ne jen další zbytečný úřad s mnohamilionovým rozpočtem, tak vůbec nezáleží na tom, jestli je tam Franta nebo Pavel a 57 úředníků XY.

3. V samotné volbě, před kterou poslanci stáli, bych se sám těžko rozhodoval. Vybíral bych ze dvou variant – buď nevolit nikoho, nebo S. Křečka. Jeho věkový limit chápu. Na druhou stranu znám celou řadu schopných a moudrých seniorů, ale také neschopných či všehoschopných třicátníků. Na tomto to tedy nestojí.

Nejdůležitější tedy bude zvládnout bod dvě. Pokud najdou lidé (bez ohledu na rasu, pohlaví, vyznání, sexuální orientaci a kdoví co ještě) ve veřejném ochránci práv zastání před úřady a jejich mnohdy nesmyslnými rozhodnutími, k čemuž tento institut kdysi ve Švédsku vznikl, pak to bude v pořádku. Pokud by měl být ombudsman jen trubadúrem aktivistických (nebo xenofobních) štěků, pak jej raději zrušme!

Zdroj: https://filipzacharias.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=745599

0





Podle usnesení Evropského parlamentu druhá světová válka začala jako důsledek smlouvy o neútočení mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem. Proti rezoluci protestují čeští komunisté i ruský prezident Vladimir Putin.

Snahou evropských poslanců je podle historika Lukáše Pachty (KDU-ČSL) zviditelnění zločinů komunismu. „Rezoluce odkazuje na takzvanou Pražskou deklaraci, ve které v roce 2008 poprvé zaznělo, že by zločiny komunismu a nacismu měly být z hlediska závažnosti chápany jako plně srovnatelné,“ upřesňuje.

I když nikdo nepopírá skutečnost, že Sovětský svaz byl jednou z vítězných velmocí a že sovětská vojska zásadním způsobem přispěla k porážce nacistického Německa, nemělo by se zapomínat ani na to, jaká byla situace před rokem 1941.

„Sovětský svaz byl Hitlerovým spojencem. A šel tak daleko, že uzavřel nejen pakt o neútočení, ale také tajný protokol o rozdělení východní Evropy. Tím Stalin přímo umožnil Hitlerovi napadnout 1. září 1939 Polsko a sám zaútočil z druhé strany o dva týdny později,“ upozorňuje historik a člen KDU-ČSL na historické skutečnosti s tím, že z tohoto pohledu se lze na Sovětský svaz dívat jako na agresora.

Rezoluce obsahuje mimo jiné zmínky o tom, že zejména ve východní a střední Evropě existuje celá řada pomníků Sovětskému svazu, tedy totalitnímu režimu srovnatelnému s nacistickým Německem.

Otázkou ale zůstává, jaká by měla být jejich budoucnost. „Osobně nejsem zastáncem toho, že by se měly tyto pomníky odstraňovat. Sovětským vojákům jsem za jejich nasazení hluboce vděčný,“ říká Lukáš Pachta.

Smlouvu s Hitlerem měli i další

„Rezoluce srovnává nesrovnatelné a dává rovnítko mezi toho, kdo válku rozpoutal, a toho, kdo ji vyhrál,“ říká Filip Zachariáš z ústředního výkonného výboru KSČM a dodává: „Celý text na mě působí dojmem, jako by Evropská unie měla patent na rozum a suplovala tady práci historiků.“

Podle komunistů nebyla smlouva o neútočení a vzájemné pomoci s nacistickým Německem v té době ničím mimořádným. „Pokud bychom k dějinám přistupovali touto logikou, museli bychom za spojence Němců
označit i Polsko, Velkou Británii, Estonsko nebo Litvu. Ti všichni měli s Německem podepsanou nějakou formu spolupráce,“ zmiňuje Zachariáš.

Kdybychom měřili stejným metrem, museli bychom za spojence Německa v letech 1934 až 1939 považovat i Poláky. Ti se také velice radovali z výsledků Mnichovské dohody a z toho, že se rozbíjí Československo. Dějiny opravdu nejsou černobílé a je nutné je vnímat v souvislostech. – Filip Zachariáš (KSČM)


Smlouva mezi Hitlerem a Stalinem mohla dát Sovětskému svazu čas na přípravu. Zachariáš ale nevěří tomu, že by měla zásadní vliv na Hitlerův plán napadnout Polsko.

„Podle mého názoru druhou světovou válku začalo Německo. Později se k němu přidala Itálie a Japonsko. Pokud budeme posouvat odpovědnost na jednu či druhou stranu, může zásadním způsobem dojít k přepisování historie,“ míní člen ústředního výkonného výboru KSČM a jeden z autorů komunistické výzvy adresované české vládě.

„Na to, abych mohl toto usnesení považovat za historický postoj a nikoli politický, mi v textu zásadním způsobem chybí zmínka o Mnichovské dohodě a jejích konkrétních geopolitických důsledcích,“ uzavírá svou kritiku usnesení evropských poslanců Filip Zachariáš.

 

0