Názory a komentáře

Rozhovor o životě a cestě, která mě přivedla do politiky

Je vám 24 let. Kdy a proč jste se rozhodl vstoupit do KSČM? Máte v tomto směru nějaký vzor z minulosti i ze současnosti?

Dovolím si odpovědět trošku v souvislostech. Já jsem se od druhého stupně základní školy zajímal o historii – zejména historii 20. století, která mě dovedla až ke zvýšenému zájmu o politiku a ke studiu politologie a sociologie. Na mou politickou orientaci mělo samozřejmě vliv okolí, a to i v širším slova smyslu. Pocházím z malé vesnice, kde rozdíly mezi lidmi zvláště vyniknou. Nikdy jsem nedokázal (a nechápu to dodnes) například pochopit, jak je možné, že v 21. století děláme sbírky pro nemocné děti, protože pojišťovna jím odmítá proplatit potřebnou léčbu, a pak si přečtu v novinách, že generálnímu řediteli dané pojišťovny je k tučnému platu vyplacena více než milionová odměna. Ten milion by třeba tomu dítěti zachránil život! 

A k druhé části vaší otázky. Ano – mám vzor. Je jím každý, kdo dokázal v životě něco velkého. U někoho to může být objev, který ulehčí nemocným ve zdravotnictví, ale může to být též maminka samoživitelka, která přes všechny těžkosti, které jí život přinesl, slušně vychová svého potomka. Vzorem je pro mě i ten, kdo nezištně pomůže v nouzi. Já zkrátka nerad stavím do popředí jedince a vzorem pro mě může být i člověk, který dosáhl zdánlivě »obyčejných« úspěchů, ale cožpak není úspěch třeba jen to, že vidíme člověka, který žije ve spokojeném manželství?

Ač tak mladý, už nyní zastáváte ve straně důležité funkce, jste prvním místopředsedou jihomoravské KSČM, asistentem poslance. Jaké to je spolupracovat často s lidmi ve věku vašich prarodičů? Nejednou asi musíte mít na různé věci různé názory…

Víte, já jsem se naučil posuzovat lidi podle schopností a výsledků jejich práce. Nikoli podle věku, pohlaví nebo jejich vzezření. Myslím, že spolupráce s každým, kdo o to stojí, pro mne není žádnou překážkou. Jinak věkově starších lidí si velmi vážím, neboť s sebou nesou velkou životní zkušenost. Pokud se tato zkušenost spojí s elánem mladších generací, je podle mého soudu vždy nakročeno k úspěchu. Když se hovoří o mezigeneračním dialogu, s úsměvem dodávám, že bych mohl jít příkladem pro ty, kteří hovoří, že k němu vede velmi klikatá cesta. Jestliže se na to ale podívám v obecné rovině, snažím se v každém jednotlivci najít vždy to lepší, protože každý člověk může společnost obohatit – někdo tím, že umí napsat báseň, jiný zase svou manuální zručností.

Filipe, stíháte žít také život »normálního« mladého člověka?

Určitě ano. Rád posedím s přáteli, vyjedu na kole nebo třeba výborný relax je pro mě sekání trávy. Právě přichází období tradičních krojovaných hodů, což je zvyk, který se na mnoha místech Vyškovska stále dodržuje a má moji plnou podporu. I tady mne mohou lidé potkat. V zimě rád sáhnu po dobré knize nebo lyžích. Chce to mít obecně nějakou rovnováhu, protože člověku škodí jak přílišná zahálka, tak workoholismus.

Říká se, že šťastný je ten, pro koho je práce zároveň koníčkem. Mně se podařilo ještě víc. Nejen, že jsem dělal, co mě baví a zajímá, ale dokonce jsem to i studoval.

Člověk je tvor, kterého si můžeme představit jako jednu buňku společnosti, kterou nelze izolovat od zbytku, jinak by zanikla. A člověk se nemůže zavřít do skleníku. Musí chodit mezi lidi, názorové oponenty, mezi osoby s odlišnými názory, aby ještě lépe vyformoval ten svůj. A toho se držím.

Mladí lidé se o politiku moc nezajímají. V KSČM rozhodně nestačí mladí nahradit pokles členské základy, staří lidé umírají, na jejich místa další nepřicházejí. Nebo je to jinak? Co je třeba udělat pro to, aby se mladí víc zajímali o dění kolem sebe a více vstupovali do politických stran a nahrazovali své předchůdce?

Pokles členské základny rozhodně není problémem, který řeší jen KSČM. Jedná se o obecný trend, který politologové nazývají krizí politického stranictví. Vlastně to není otázka jen politických stran. Podívejte se, jak vypadá dnes na české, moravské či slezské vesnici spolkový život. Na mnoha místech už zůstali jen dobrovolní hasiči a škála spolků sdružujících a spojujících lidi s podobným zájmem je ta tam.

Politické strany dnes často nahrazují různé typy tzv. hnutí. Poslední příklad máme třeba z Francie, kde zaznamenává úspěch volební uskupení nově zvoleného prezidenta Macrona. Osobně to vnímám jako velmi nebezpečný trend, neboť v hnutí neplatí klasické principy a mechanismy a obvykle rozhoduje velmi malý okruh lidí. Navíc jsou tato hnutí často nečitelná – před volbami říkají, co voliči chtějí slyšet, po volbách se často chovají úplně obráceně. Zcela samostatnou kapitolou je personální složení těchto »hnutí«. Pod pojmem hnutí si osobně představím sílu vzešlou z autentických lidských potřeb. Nikoli to, když si někdo nakoupí téměř neomezený mediální prostor, posbírá odpadlíky z ostatních politických stran a začne se tvářit jako spasitel.

Lidé na politiky hodně nadávají. Jak jako sociolog vnímáte situaci po koaliční krizi? Byla vyvolána především kritikou ČSSD Andreje Babiše, ke které se přidali i politici dalších stran. Nepřekvapilo vás, že Babiš sice přišel o křeslo, ale ANO v preferencích posiluje a ČSSD padá? Navíc rostou preference ODS a TOP 09…

Teď jsem nedávno četl definici, že politika je velmi iracionální a neplatí v ní třeba vděk za odvedenou práci, na což mnozí v KSČM spoléhali podle mě v krajských volbách, protože podle mého soudu odváděli představitelé KSČM v krajských radách vynikající práci. Politika je velmi tvrdé řemeslo, kde musíte nejen vědět, o čem hovoříte, ale také jakým způsobem. A metody komunikace a politického marketingu podle mě dnes dokonce převyšují obsahovou stránku sdělení, takže pan Babiš dokáže vytěžit politické body i ze stavu, kdy ostatní by ani nedutali.

Jinak růst preferencí ODS a TOP 09 přisuzuji hlavně tomu, že lidé už zapomněli. Na to, že sedm let si museli nesmyslně utahovat opasky. Někteří – bohaté zahraniční společnosti a bankovní sektor – měli pohádkové zisky i v době tzv. krize.

Musím se ještě zastavit u teze, že lidé na politiky nadávají. Je to pravda a jako občan to naprosto chápu. Ale přece existuje řešení – jmenuje se volby. Občané v nich mohou zvolit jiné politické představitele, nebo – pokud jsou názoru, že není z čeho vybírat – nechť se sami angažují a prosadí jinou, lepší verzi politiky. To byla mimochodem částečně i má cesta k aktivní politice.

Volby se blíží. Mnohé politické subjekty už zahájily kampaň, je to vidět i ve sněmovně. Jaké bude podle vás hlavní volební téma podzimních voleb? ČSSD zjevně v předvolebních kláních bude využívat témata KSČM, na která po volbách zřejmě opět zapomene…

Témat a problémů, které se v naší zemi nakupily, je řada. Od toho, že dnes máte velký problém se vůbec dostat z bodu A do bodu B, neboť stav našich silnic i koordinace jejich oprav je katastrofální. Andrej Babiš nechal kolem dálnice vylepit plakáty – sní o cestování mezi Prahou a Brnem za 40 minut. Jsem skromnější. Mně by bohatě stačilo, kdybych se za 40 minut dostal do 35 km vzdáleného Brna. No, a když se už přes tyto těžkosti dostanete do práce, pak obvykle děláte za odměnu, za kterou by v západní Evropě – s níž se rádi srovnáváme – zaměstnanec ani nevstal z postele. V cenách služeb se naše země naopak se západními státy vyrovnala rychle. Dokonce tak, že například volání máme jedno z nejdražších v EU. A já se ptám, kdo konečně ponese odpovědnost za to všechno? Kdo ponese odpovědnost za to, že z ČR každý rok odchází stovky miliard, které tady žalostně chybí?

Část politického spektra bezesporu využije volební kampaň jako tažení proti Andreji Babišovi. Považuji to ze strany některých za velké pokrytectví, neboť právě jejich neschopnost (či někdy všehoschopnost) jej zrodila. Zároveň jej často kritizují ti, kteří mu nesahají ani po kotníky. Byť nejsem z těch, kteří věří, že miliardář vzešlý z doby, kdy se u nás zhaslo a kradlo, dokáže být hradbou tunelářům a zlodějnám. Tou hradbou je a musí být KSČM.

Když se díváte na sněmovnu zvenčí, jak na vás působí? Proč chcete být poslancem a v jaké oblasti byste v případě svého zvolení chtěl pracovat?

Před pár lety jsem přirovnal Poslaneckou sněmovnu k divadlu, přičemž jsem se inspiroval slavným sociologem Ervingem Goffmanem, který je autorem knihy Všichni hrajeme divadlo. A věřte, že popis na naši dolní komoru seděl dokonale…

Rád bych se ve sněmovně zaměřil na řešení výše uvedených problémů. Je nutné též přijmout občanskou kontrolu politiků. Pokud jde o konkrétní výbory, ve kterých bych chtěl či mohl pracovat, dokázal bych si představit výbor pro sociální politiku, nebo na základě svého studia výbor pro veřejnou správu či ústavně-právní výbor, neboť ústavní právo je jedna z oblastí politologie, o kterou se zajímám.

Chtěl bych, aby KSČM byla silou, která zkrotí bankovní sektor a zachrání několik mladých generací od hypoteční pasti. Ta nutí naše občany dělat cokoli, aby měli měsíčně na splátku. Stát musí být v tomto ohledu garantem a pojistkou, musí své občany chránit. 

Rozhovor vedla Marie KUDRNOVSKÁ